Martina Stupková vs Veronika Tožičková: Každý den se učíme být lepší verzí sebe sama

13. duben 2022

Možná poprvé v historii blogu Martiny Stupkové, který píše již od roku 2017, přicházíme s dvojrozhovorem, ve kterém Martina nebude tazatelem jako obvykle, ale bude vyzpovídána společně s úspěšnou makléřkou Veronikou Tožičkovou. To proto, že se jejich světy střetly již v roce 2020 a stále přinášejí něco nového. Přečtěte si o jejich prvním setkání, startu spolupráce i o tom, co je vlastně klíčem k tomu uspět nejen ve své profesi, ale i v životě.   

Jak jste na sebe narazily? Kde jste se poprvé potkaly?

V: Martina mě, tuším, dvakrát oslovila ještě v době, kdy jsem pracovala v úplně jiném oboru. Zavolala, nabídla mi spolupráci, o všem jsme si popovídaly, a tím jsme hovor ukončily. Já jsem svoji práci milovala a neměla potřebu ji měnit. A zcela upřímně se mi vůbec nechtělo z mé komfortní zóny. Uběhlo pár let, Martinu jsem měla mezi přáteli na sociálních sítích, vcelku pravidelně jsem sledovala její vývoj, příběhy a příspěvky. Během té doby se dost věcí změnilo, já začala podnikat a samozřejmě, jak to občas bývá, vůbec jsem netušila, jak moc velké starosti a závazky to jsou. Do toho všeho zapracoval covid, takže začal kolotoč. Kdo neprožil to, o čem mluvím, si jen velmi těžko dokáže představit tu bezmoc, zoufalství a několik měsíců probrečených nocí ze strachu, že nezvládnete svoje závazky. Navíc musíte ráno vstát jako usměvavá maminka, připravit snídani, svačinu, zvládnout učivo a nedat na sobě znát, jak moc jste na dně.

M: Již v době, kdy Verča pracovala ve zdravotnictví, jsem na ni narazila na webu jedné realitní kanceláře, kde ještě dříve působila. Zavolala jsem jí a nabídla spolupráci. Rozhovor si pamatuji jako dnes. Mluvily jsme otevřeně. Z celého rozhovoru vzešlo, že je spokojená a že změnu toho času nepotřebuje. Na konci telefonátu jsem jí poděkovala a řekla jsem jí, že kdyby jen ji reality lákaly, jsem tady pro ni. V mezičase jsem telefonát zopakovala. Myslím, že telefonáty způsobily, že jsme si odkleply přátelství na Facebooku. Uběhlo hodně vody v řece a rozzvonil se mi telefon se jménem Verči. Potkaly jsme se a dva dny na to již měla vše, co potřebovala ke svému startu. Byl listopad roku 2020. Nutná potřeba změny a rozhodnost, se kterou do toho šla, jí předurčily její úspěch.

Jak probíhal přijímací pohovor? Veroniko, proč ses rozhodla přijmout Martiny nabídku spolupráce?

V: Přesně si pamatuji, že to byla listopadová neděle roku 2020. Jela jsem se synem, tuším, nakoupit a jen letmo jsem zahlédla plakát, na kterém byla Martina. Znáte takový ten pocit, jak to máte v podvědomí a celý den na to myslíte, přitom vlastně vůbec nevíte, na co myslíte? Přesně ten pocit jsem měla celou tu neděli. Byla jsem nervózní a roztěkaná. Pamatuji si, že už jsem ležela a Martina sdílela příspěvek, že hledá silný tým pro rozvoj nové pobočky v Plzni. Přesně jsem věděla, o jaké prostory jde – kousek od pobočky jsem prožila celé dětství a dospívání. Navíc syn chodí kousek vedle do školy. Vůbec mi nedošlo, že je už pozdě večer a prostě jsem Martině napsala a požádala o schůzku. Okamžitě přišla odpověď. V úterý jsem seděla na pohovoru v té překrásné vile ve Schwarzově ulici v Plzni a ve čtvrtek jsem měla svůj stůl a své zázemí.

M: Tuším, jak na Verču působil pohovor. Mluvily jsme o tom několikrát (úsměv). Osobně jsem ze setkání měla pocit vzájemného pochopení její životní situace. Mám vždy respekt k člověku, ať se nachází na své cestě v jakémkoliv bodě. Umění individuální nastínění cesty k úspěšnému zvládnutí situace, ať je jakákoliv, pochopení a empatie, rozhodly (a téměř vždy rozhodují) podle mě o tom, zda si dva lidé ruku podají, či nikoliv.

Jak dlouho pracujete v M&M reality a jak to změnilo váš život?

V: Do této úžasné společnosti jsem nastoupila tedy 27. 11. 2020 a od té doby je to jízda. Zažila jsem naprosté vystoupení ze své komfortní zóny a můj život se obrátil o 360 stupňů. Během té doby nedokážu spočítat zážitky, které jsme prožili, nebo místa, která jsme navštívili. Získala jsem kolegy, přátele, zázemí jedné z bezpochyby největší realitní kanceláře, školení a mohla bych pokračovat dál a dál.

M: Tato otázka je i pro mě (smích)? Žiji s touto firmou a lidmi v ní kus svého života. Letos je to 12 let. Jak mi to změnilo život? Jak moc? Naprosto! Převrátilo to můj život naruby! Od svých 33 let jdu svým životem s touto firmou cestou pádů a úspěchů, radosti a bolesti, cestou osobního rozvoje, poznání opravdovosti lidských vztahů, poznání rozvoje obchodních dovedností, poznání rozvoje lidí samotných. Mým posláním je hledat talenty, rozvíjet jejich téměř vždy skrytý potenciál, být oporou a tahounem a lídrem s autentickou tváří. Ve svém osobním a profesním životě si na nic nehraji. Pracuji a žiji tak, jak to cítím. Pracuji s lidmi, kteří chtějí pracovat se mnou, a učím se hlavně poznávat a pracovat sama se sebou. A to je sakra práce na plný úvazek (smích). Na to nestačí člověku možná ani celý jeden život.

Veroniko, pracuješ v jednom z nejúspěšnějších týmů v Plzeňském kraji. Martino, ty zase stojíš v jeho čele. Dokážete říci, co za tímto úspěchem podle vás stojí?

V: Přitom naše pobočka ředitelství je otevřená necelé dva roky. Za tímto úspěchem vidím jediné: Pevné a otevřené vedení právě Martiny a samozřejmě lidi, které ovšem Martina pečlivě vybírá. Je za tím skutečně mnoho práce, úsilí a snahy. Ale ve skutečnosti je to úplně prosté. Já se stále řídím tím, co mi Martina řekla na prvním pohovoru. Vůbec ji nezajímalo moje vzdělání, praxe nebo zkušenosti. Zajímala jsem ji já jako člověk. Chtěla vědět, co mě trápí, co musím zvládnout a přesně mi řekla, že pokud půjdu touto cestou, budu si jednou plnit své sny.

M: Možná je jeden z nejúspěšnějších v krátké době. Tým je o lidech a vztazích uvnitř něj. Za mou dlouholetou cestu rozvoje týmů vím, co hledám. Hledám pracovité lidí s touhou růst a k tomu jsou slušní. Nejen, že je budou mít rádi jejich klienti, ale také lidi uvnitř týmu, a pak se tým stane druhou rodinou. Ne nadarmo se tomu říká druhá rodina, když si uvědomíme, kolik času s lidmi v týmu strávíme. Je jedno, zda je člověk týmový hráč či rád pracuje samostatně. Každý člen týmu musí do týmu přispívat, o vztahy pečovat a být tolerantní. Tlačíme společnou káru a každý svou aktivitou ovlivňuje úspěch či neúspěch. Já jako tahoun té káry mám zodpovědnost za to, aby se táhlo vpřed. Mnohdy si lidé neuvědomují bonusy úspěšného týmu, kdy jeden může vykrývat slabiny toho druhého a naopak. Spojení správných lidí s různými silnými stránkami a dovednostmi, ale také umění se rozloučit s brzdiči je úspěchem každého týmu a úspěchů lidí v něm. Verča je člověkem, který splňuje vše. Pracovitost, pečlivost, schopnost přijmout změny a mimo jiné její opravdovost a smysl pro spravedlnost ji dělá v týmu velmi oblíbenou.

Co osobně považujete za svůj největší úspěch v roce 2021?

V: Že jsem poslechla Martinu. Uběhl rok a půl a já si kompletně změnila svůj život. Opět to byla Martina, která přišla a řekla, že je čas, abych pomohla změnit život i někomu dalšímu. Nejprve jsem o tom nebyla přesvědčena, ale nyní s pokorou mohu jen poděkovat a říct, že měla pravdu. Takže nikoliv mé realitní úspěchy a výplaty, ale právě toto je můj největší úspěch. Aktuálně vedu tři lidi – dvě skvělé kolegyně již zhruba čtyři měsíce a nyní jsem čerstvě přivítala i kolegu. Je to pro mě neuvěřitelná výzva, ale zároveň vím, že když vidím jejich úspěchy a radost, je to přesně to, co mě naplňuje. 

Rok 2021 pro mě znamenal velký průlom a to skutečně ve všem. Za největší úspěch považuji zejména svoje postavení na vlastní nohy a práci, kterou mám za sebou. S tím jde samozřejmě ruku v ruce spokojenost v osobním životě a v rodině. Na druhou stranu mi ten rok hodně vzal. Přišla jsem téměř o všechny kamarády, kteří mě obklopovali. Dnes už vím, že to nebyli kamarádi. Kdyby byli, byli by hrdí na můj úspěch a přáli by mi ho. Spousta z nich si libuje v životě, který žijí, a nedokážou pochopit, že já to tak nechci. Já chci žít, poznávat a nemít strach z budoucnosti. Vůbec nepochopili, kolik je za tím vším práce a disciplíny. Takže pro mě skutečně průlomový rok, který mi ukázal, kdo mě má rád, kdo mě bez zášti podporuje a fandí mi. Když jsem na konci roku bilancovala a řešila to s Marti, víte, co mi řekla? „Nebreč, jsi úspěšná a ještě úspěšnější budeš. A máš mě, vždy ti budu parťákem, kamarádkou, vrbou a tvrdým šéfem, abys dosáhla toho, co si přeješ.”

Do roku 2022 jsem vstoupila společně s ní po boku a není lepší pocit, když víte, že máte vedle sebe člověka, který vám věří, který ví i o těch horších stránkách, vašich pádech nebo vašem strachu. A ten člověk vám kdykoliv podá ruku bez jakýchkoliv otázek. Prostě jen kráčíte po stejné cestě. Nikdo není výš, nikdo není níž – jste spolu a jste přátelé. To je nejvíc, co jsem získala a čeho si cením bez ohledu na krásné výplaty, bonusy a další benefity firmy.

M: To, že dokážu pečovat na plný úvazek o rodinu a svou úžasnou dceru a zároveň stále pečovat o svůj tým. Než se narodila Eliška, byly roky, kdy jsem svou prací byla pohlcena naplno. Nyní jsem šťastná, když jsem pohlcena jak péčí o rodinu, tak péčí svůj o tým. Je to vyvážené a v pořádku.

Co je podle vás důležité pro každého začínajícího makléře, aby se stal úspěšným?

V: Aby člověk uspěl, musí tvrdě pracovat, vzdělávat se a mít disciplínu. Je úplně jedno, zda jde o práci makléře či jakoukoliv jinou profesi. Člověk musí vědět, co v životě chce. Já vím, že bych „umřela” někde ve fabrice. Potřebuji kontakt s lidmi, čas na svého syna a práci, kterou budu milovat. Proto dělám to, co dělám.

M: Důležité? Snad nejdůležitější je nastavení mysli. Pokud chcete uspět, půjdete si za tím krok za krokem každou minutu, hodinu, každý den, měsíc a rok. Kdo chce, hledá cesty a také je najde. Neodradí ho jedno ani stovky odmítnutí. To jsou nakonec lidé, kteří vyhrávají. U nás ve firmě vítáme a podpoříme každého, kdo si přeje uspět, kdo chce ve svém životě změnu, kdo chce růst a vybudovat si vlastní podnikání. Každý kandidát je pro mě na pohovoru rovnocenným partnerem. Vy něco nabízíte, my hledáme a společně si povídáme o tom, zda by se naše cesty mohly protnout. Přijďte si popovídat se mnou u kávy a můžeme probrat, zda se naše vize podobají.

Veroniko, stala ses tým lídrem. Co tě k tomuto rozhodnutí mimo obchodování zavedlo? Martino, ty jsi lídrem již více než 10 let, jak se na toto rozhodnutí zpětně díváš?

V: Tým lídrem jsem nikdy být nechtěla. Necítila jsem se na takovou zodpovědnost. Protože vy jste tím, kdo musí nováčkovi ukázat, jak moc si ten svůj život může změnit. Když jsem za Martinou přišla s tím, že vlastně nevím, zda je to má cesta, řekla mi, že ano, ať jí věřím a nechám se vést. Udělala jsem to a za ten krok jsem dnes velmi ráda, přestože jsem opět něco ztratila.

M: Více jak 10 let? No, ten život ale letí. Jak se na to zpětně dívám? Našla jsem ve svém životě naplnění. Co je vlastně smyslem našeho života? Když někdo miluje svou práci, těší se do ní, celoživotně se v ní vzdělává, sleduje trendy, osobním příkladem může obohacovat druhé, pracuje se svými stovkami chyb, učí se každý den být lepší verzí sama sebe… Potřebuje profesně v životě člověk ještě více? Co myslíte? Verunko, přeji ti, ať najdeš v životě to, co tě bude naplňovat, a pokud to bude třeba to, že svými životními zkušenostmi a překonanými překážkami budeš umět pomoci lidem udělat jejich životy lepšími, pak spojení kousku naší životní cesty nebylo marné. 

Kdybyste si mohly splnit tři přání, co byste si přály?

V: Jsem ve věku, kdy chci mít okolo sebe lidi, které mám ráda. Chci, aby tito všichni byli zdraví a šťastní. Nejvíc ze všeho si přeji, aby můj syn našel svou cestu a vedl slušný život a aby ho bavilo to, co bude dělat. Pokud nemáte někoho, o koho se můžete opřít, nemáte nic a nepomůže vám k tomu ani skvělá výplata. Martině nikdy nepřestanu být vděčná za šanci, kterou mi dala. Ale asi nejvíc je, když potkáte člověka, se kterým vše zapadne tak, jak má. To se mi stalo a Marti děkuji ti…

M: Zdraví. Zdraví pro celou mou rodinu. Ať nás naše životy baví a naplňují a máme úsměv ve tváři.

Chcete se přidat do úspěšného týmu realitních makléřů?

Napište mi